Naším, tedy vlastně jen mým, cílem byla Merhautova ulice, kde se ten den konal v obchůdku Rooya kurz vinutí perlí pro začátečníky. Účastnice kurzu jsme byly čtyři a lektorkou nám byla paní Kadeřávková, se kterou přijel i manžel, který nás seznámil i s technickou stránkou věci. V mém případě, přiznám se, jeho slova nepadla moc na úrodnou půdu, bylo to spíš jedním uchem tam a druhým ven. Přece jen jsem se nejvíc těšila na vlastní vinutí.

Tady mlsně koukám, jak to jde ostatním. 

K dispozici jsme měly dva hořáky. Paní Kadeřávková nám vždycky ukázala, co se naučíme dělat a pak jsme se ve dvojicích střídaly u hořáku. Na paní lektorku se moc pěkně dívalo – je to profesionálka a v rukou má cit. Člověka to navnadilo. Ale vzít potom do jedné ruky skleněnou tyč a do druhé drát namočený v kaolínu a za pomocí hořáku z toho vytvořit cokoliv aspoň trochu použitelného nebylo zdaleka tak jednoduché, jak to na pohled vypadalo. Lektorka měla během chvilky navinutou pěknou pravidelnou kuličku a v podstatě ani nepotřebovala nachystané formy. Mě žhavé tvárné sklo nechtělo vůbec poslouchat a i když jsem zmíněné formy hojně využívala, výsledek se stejně nikdy nedal nazvat pravidelnou kuličkou. 

Viňme v rytme :-)

Začaly jsme „obyčejnou" kuličkou bez jakéhokoliv zdobení. I tak mi dala dost zabrat. Pokračovaly jsme zdobením skleněnou drtí, pak zdobení skleněnou nití (tady si nejsem moc jistá správností názvu), z málo podařených kuliček jsme se naučily dělat placičky. Zkusily jsme si i válečky, do kterých jsme přidaly millerifory. Vyrobily jsme korálky s jedno i dvoubarevnými výstupky. Odhalily jsme tajemství bublinek zalitých ve skle a pokusily jsme se taky udělat korálek obtočený jinobarevnou spirálkou. To bylo z mého pohledu absolutně nejtěžší na celém kurzu. I když upřímně – lehké nebylo vůbec nic. Ale moc mě to bavilo a jestli vyhraju ve Sportce, koupím si domů materiál a vybavení a budu vinout a vinout a vinout až do aleluja.

Od hořáku šlo teplíčko.

Výsledky :-D

Výrobky z první půlky kurzu stihly vychladnou a proto jsme si je mohly hned ten den odvézt domů. V obchodě bych o ty kousky, které jsem hrdě svírala v dlani, ani nezavadila pohledem. Ale protože jsem je vyrobila sama, byly pro mě, aspoň na okamžik, těmi nejkrásnějšími vinutkami na světě. V úterý pak přišla poštou druhá várka, která musela chladnout ještě po kurzu. Z celého kurzu jsem byla absolutně nadšená a všechny zážitky vychrlila na chudáka Muže, který si mě odpoledne zase vyzvednul. Dokonce se nechal přemluvit, že až bude někde poblíž zase kurz, půjde se mnou. A díky vinutkám jsem taky osobně poznala Jilinku z korálkového fóra. Byl to prostě super den.